17.02.20223284 × 
Pohledávka může z několika důvodů zaniknout. Jedním z nich může být i uplynutí promlčecí lhůty. Pokud není právo na uhrazení dluhu dlužníkem vykonáno v promlčecí lhůtě, není dlužník povinen svůj dluh uhradit.
V rámci promlčení je nutno odlišovat takzvanou subjektivní a objektivní promlčecí lhůtu. O subjektivní promlčecí lhůtě hovoříme tehdy, kdy je počátek jejího běhu závislý na okamžiku, kdy se oprávněný věřitel dozvěděl o rozhodujících skutečnostech týkajících se svého nároku. Popřípadě kdy se o nich dozvědět měl a mohl. Naopak objektivní promlčecí lhůta počíná dnem, kdy právo dospělo, tj. dnem, kdy je pohledávka splatná a soudně vymahatelná.. Obecná subjektivní promlčecí lhůta je dle ustanovení Občanského zákoníku tříletá a obecná objektivní promlčecí lhůta je dle téhož ustanovení desetiletá.
Promlčecí lhůta je zpravidla stanovena zákonem, může být však ve smlouvě mezi dlužníkem a věřitelem prodloužena. V některých případech (jako například nalézací či soudní řízení) se promlčecí doba prodlužuje automaticky, či dokonce zastavuje (po dobu exekuce).
Pozor ale na to, že promlčený dluh nebo pohledávku lze vymáhat, a to i soudně. Je na dlužníkovi, aby před soudem včas vznesl námitku promlčení. Soud totiž nemá povinnost dlužníka o promlčení dluhu informovat. Namítne-li dlužník včas před soudem, že je právo promlčeno, soud promlčenou pohledávku nepřizná a žalobě nevyhoví. V opačném případě soud nárok žalobce přizná.
